I to staré bývá hodnotné

I když je pravda, že se věci obvykle postupně mění z nových a krásných předmětů, které chtějí mít všichni, na veteš, o kterou už nikdo nestojí, není tomu tak vždy a všude. Jsou i předměty, které ani v průběhu času nepozbývají svoji hodnotu a těší se zájmu nás lidí. A protože se i na takových věcech, jež jsou považovány za vzácné a krásné, podepisuje zub času, někdy je potřeba je udržovat v dobrém stavu. Vyžadují péči, aby si uchovaly to, co se nám na nich tolik líbí. Vezměte si třeba takové koberce. Některé, ty v současnosti průmyslově vyráběné, jsou pochopitelně tuctové, používají se a pak časem vyhazují, ale jsou tu i ty historické, které mají svoji nespornou hodnotu.

Nebo si vezměte takové historické textílie, jako jsou kromě zmíněných koberců třeba i tapisérie a jiné historické textilie. To je něco docela jiného. To jsou zhmotněné vzpomínky na dávno zašlé časy, které se už nikdy nevrátí. A protože si je chceme uchovávat, aby se nestaly časem jenom zapomenutou vzpomínkou, musí se tyto restaurovat. Aby se tím zvýšila jejich životnost a abychom je tedy měli v původním stavu pokud možno co nejdéle. Ale je jasné, že si s takovým restaurováním jen tak někdo neporadí. To je totiž něco docela jiného než nějakou tu textilii dejme tomu vyprat a vyžehlit.

Tím bychom oněm dávným artefaktům jedině uškodili. Při restaurování jde o činnost, která musí být prováděna pečlivě, dokonale a na základě co nejmodernějších poznatků. Protože musí jít o postupy takové, jaké ničemu neuškodí, ale právě naopak. A proto se restaurování podobných textilií mohou věnovat jedině skuteční odborníci. Ti, kteří už dávno umí třeba konzervovat velkoplošné gobelíny, gobelínové potahy, prapory a další obdobné textilie. Dotyční prostě musí své profesi rozumět a přistupovat k ní skutečně zodpovědně. Aby opravili, co se opravit dá, aby uchovali nám i budoucím generacím to, co uchránit lze. Protože jsou předměty, které si to skutečně zaslouží.